Reklama:
StarLAN 9, Brusel, Belgie
Večer jsme se vraceli domů z návštěvy Aachen a Hilly (náš GPS systém) nás vedla přes Holandsko do Bruselu a pak do La Hulpe. V té době mě napadlo, když jedeme přes Brusel, že bych se nakonec mohla přeci jenom stavit na StarLan 9 LAN party (jak název napovídá). Našla jsem si na internetu ještě stále v Holandsku, kde se LAN party nachází. Ale na té stránce nebyla mapka, tak jsem moc neměla představu, kde se to koná. Nakonec naši svolili a zadalo se Hilly směr tato nová adresa (avšak dané popisné číslo domu nebylo v systému, na místě jsme zjistili proč).
Na místě jsme zjistili, že část ulice je úplně nová a z části se tam staví. A zrovna tam se někde v nějaké budově konala LAN party. Měla jsem sice dost přesný popis jak budovu najít, ale uličku jsem nenašla a tak jsme tam celkem dlouho jezdili kolem té správné budovy.
Na místě jsem se prodrala za Ericem. Tudíž neplatila jsem vstupné a jak jsem později zjistila vyhnula jsem se kontrole a dočasného zabavení dokladů (které jsem neměla). U standu MG-Addict zrovna probíhalo čištění padů a tak se mezi tím hrál Donkey Konga.
Rozhodla jsem se tuto novou bubnovou hru vyzkoušet. Hráli jsme čtyři jednu skladbu na kooperativu. Každá hráč má k hraní dva bubny. Jednomu bubnu odpovídají žluté noty, a druhému (pravému) červené. Růžové noty odpovídají oběma bubnům najednou. Pak se zde ještě objevují modré noty. Když se objeví modrá nota tak musíte ve správnou dobu tlesknout.
Systém hry je stejný jako u ostatních beatmania her. Noty přicházejí z prava a úplně vlevo je čára. Jakmile tam dojdou notičky tak je musíte potvrdit buď bubnutím, bubnováním (v případě freezů) nebo tlesknutím. Vaše přesnost se také hodnotí a nakonci je vyhodnocena celá skladba pro všechny čtyři hráče najednout.
Hru jsem si teda ještě stále zmrzlá z venku zkusila. Dali mi tam nějakou "jednotlapku", na které jsem vytvořila nové reflexy (jako která barva patří ke které ruce). Po této skladbě se mírně ztížilo a zahrála se nějaká zelená "sedmitlapka". To už bylo o NĚCO těžší. Ruce se mi ještě trochu pletli, ale nakonec to celkem šlo a skladbu jsme dokonce i pěkně přežili. Další skladba stejné obtížnosti byla docela dost tleskavá a tak jsem zjistila, že se zmrzlýma rukama se hodně špatně tleská. Ale nakonci skladby už jsem měla celkem zahřáté ruce a mohlo se jít na In The Groove, protože pady už byly vyčištěny.
Začalo se celkem nevinně nějakýma songama z ITG. Jako je Dawn, Disconnected na sto způsobů a jiné. Později když přišla Karen se svým klukem to teprve začalo. Já jsem začala hrát s Ericem. První skladba byla zelený Neomax. Později se rozhodl mě nechat se zabít na nějakých skladbách z ITG2. Řekl mi, že pokud chci na mistrovství světa v ITG tak musím dát tyhle desetitlapky. První byla něco, co si nepamatuju, ale celkem to šlo. Pom dalším ITG songu došla řada na Energizer. Zjistila jsem, že se mi ta skladba líbí, ale že je to celkem pěknej nářez. Jako, že fakt. To zpomalení někde uprostřed mě málem zabilo. Po Energizeru vybral něco černo-červeného, což jsem později zjistila, že je ! od Onyxe. Mám takový pocit, že tahle skladba byl ještě větší výklep. Ale taky jsem to nějkým záhadným způsobem přežila.
Pak si Eric dal pauzu a já jsem hrála s Karen. Ta mi řekla, že jsem se zlepšila a že hraju dobře. To jsem fakt jako od ní zrovna nečekala. Karen miluje ITGčko, takže se pokračovalo v ITG songách. Párkrát se mi podařilo mít plus mínus stejný výsledek jako ona a na jedné skladbě jsem měla dokonce i víc (nepočítam Queen of Light, kterou Karen fakt nedala).
Později přišel zase Eric a zase tam dal adresář Maxx Attack. Začali jsme skladbou od DM Ashury. Bohužel si nepamatuji název. Jednalo se o jednu šesti minutovou skladbu za rychlosti 300 BPM a o 1500 (přibliižně?) šipek. Byl to mix všech možných maxů, afronov, healing vision angelic mix a tak...Celkem pěkné. Nevěřila jsem, že něco takového dám. Dala jsem to. I nějaké 500 combo jsem dala (i když eric měl o tři sta více). Hned po tomhle nářezu tam dal skladbu s názvem Z. Znám V, W, A, M, ale Z? To jsem také neslyšela. No ukázalo se, že je to další "maxovka". Dala jsem další desetitlapičku. Po ní jsem myslela, že nás někdo vystřídá, ale nestalo se tak a přišla řada na The Legend of Max, který se nacházel hned nad tou skladbou.
Po úspěšném daní téhle skladby se přešlo na double. Řekla jsem Ericovi, že chci hrát taky, protože na double nikde nemůžu hrát. Ještě jsem mu řekla ať mi vybírá skladby na double. První byla Bend Your Mind. Druhá Wake up. Po těchto mých dvou skladbách si Eric zahrál Bloodrush a poprvé ho na double dal. Pak mi začal vybírat nějaké desetitlapky na double (zkusím z něj zjistit názvy...nepamatuju si je). Ukázal nám také na žádost jak vypadá Bag na 1x na double. No šílenost. Pak přišla zase řada na mě. Tentokrát mi Eric vybíral skladby z Maxx Attack. Poznala jsem další desetitlapky a když jsem dala několikátou desetitlapku za sebou tak mi řekl ať zkusím Max300 a "enjoy". Odpověděla jsem, že to není možný a on na to: "Co tu hraješ na double dáváš jednu desetitlapku za sebou tak je čas zkusit Max300, když to jinde zkusit nemůžeš". Zkusila jsem no a pěkně jsem se přizabila na nějakém streamu před freezama. Rozhodla jsem se to zkusit znova, že to není tak hrozné a song jsem celkem s přehledem přežila (zdál se mi celkem jednodušší než některé skladby s rukama z ITGčka, co mi Eric vybral).
Tím jsem završila noc. V tu dobu se také oznamovalo, kde bude další StarLAN a kdo vyhrál dnešní turnaje v CounterStriku a Quake 4. Také jsme dostali drink zdarma, protože se slavil (opožděně) Čínský Nový Rok.
Po vypití trochu "jablečného džusu s alkoholem (Ericův název)" jsem šla na autobus a nové dobrodružství začalo. Autobusem jsem dojela na autobusovou zastávku Schuman. Tam jsem se zeptala, kde je vlakové nádrzží a bylo mi řečeno projít napříč metrem a tam, že je vlakové nádraží. V metru jsem pobíhala sem a tam a nikde nic. Nakonec jsem se zeptala dalších pěti lidí a ti nevěděli. Tři mi řekli, že na Schumanivi vlakové nadraží není a zbylí dva nevěděli, kde je. Vyšlo to na stejno. Zalezla jsem tedy do metra a jela směr Brussels-Central. Tam jsem se dozvěděla, že mi jede vlak za hodinu a několik minut. Samozřejmě, že jsem neměla, co dělat. Tak jsem začala na mobilu sepisovat tento report. Mám teď zaplácanou paměť několika smsek o pěti sms.
Vlak nakonec přijel a mi jsme nastoupili. Na Brussel-Noord nám bylo oznámeno, že na Schumanovi se stala nehoda a tak jsme trčeli na nádraží dále. Po dvaceti minutách jsme vyjeli směr Louvain-La-Neuve a dostala jsem se konečně domů.
Ve čtvrt na jednu jsem pak šla spát.
