Reklama:
Dance Dance Revolution
Ptáte se, co je tento divně vzhlížející automat? Má obrazovku jako každý jiný, ale páčky a velké množství čudlíků byste na něm hledali asi těžko (automat sice obsahuje šest tlačítek, ale to není to hlavní). Bijící do očí jsou velké reproduktory a to hlavní 'taneční' platforma. Stále nevíte? Je jasné, že ke hře budete potřebovat vaše nohy a pravděpodobně hudba bude hrát také velký podíl. Tak, co vás napadá? Že by simulátor tance?
Dance Dance Revolution je hra, za kterou vděčíme japonské firmě Konami (jako vděčíme i za spoustu jiných her). Tato hra spatřila světlo světa v roce 1998 a ihned měla obrovský úspěch. Z Japonska si hra vybojovala cestu do Asijských částí Kalifornie, v Americe. Odtud se po nějaké době dostala i do zbytku Ameriky a sklidila také velký úspěch. DDR se dokonce dostalo i do Evropy. Ale zastoupení DDR v Evropě není tak valné.
Jak se tato hra tedy hraje? Princip je velmi snadný. Na velké obrazovce před vámi se nachází čtyři statické šipky, které blikají do rytmu skladby. Za nedlouho se na obrazovce začnou rojit další šipky, které představují 'taneční' kroky. Když jedna taková barevná šipka, překryje šipku stacionární, musíte ji potvrdit šlápnutím na příslušnou šipku na platformě. Aby jste věděli, jak na tom jste počítač vyhodnocuje každé vaše šlápnutí. Hodnocení je od nejlepšího 'Perfect', přes 'Great', 'Good', 'Boo' až po úplné minutí šipky 'Miss'. Každý hráč má určitou energii, která se podle hodnocení šipky dobíjí nebo rychle vybíjí. Za 'perfect' nebo 'great' přiberete trochu energie, za 'good' nedostanete nic a jak za 'boo' tak za 'miss' se vám energie odečte. Pokud všechna vaše energie (jako míněno ve hře) zmizí hra končí - na obrazovce se objeví velký modrý nápis 'FAILED'. Pokud hru úspěšně dohrajete potěší vás slovo 'CLEARED' a následné celkové vyhodnocení skladby.
Zde uvidíte počet šipek, které jste potvrdili na perfect, great, good, boo a miss. Je zde i počet dobře ustátých a špatně ustátých holdů či freezů. To jsou šipky, na kterých musíte stát po dobu jejich délky. Je zde samozřejmě celkové bodové ohodnocení a celkové 'stupňové' ohodnocení, to jest od AAA do E (které nahrazuje F). Je zde ještě další číselný údaj, který bude zajímat spíše, trochu pokročilejší hráče (kteří chtějí dát ty tři A). Tím jest maximální combo za skladbu, to znamená kolik šipek za sebou jste potvrdili. Na některých automatech se zobrazuje procentuální úspěšnost a graf vaší výkonnosti (viz dále v textu).
Hra má základní tři obtížnosti. Light, Standard a Heavy. Evropské verze i poslední japonské mají ještě navíc Beginner. A poslední japonský mix má ještě Challenge. Beginner je nejjednodušší, Light je pro pokročilejší začátečníky. Standard je hlavně pro lidi, co si chtějí zafreestylovat. Takoví lidé se snaží vytvořit nějakou hezkou taneční kreaci, která odpovídá jak hudbě tak šipkám. Heavy a Challenge jsou obtížnosti pro zkušené hráče a obvykle vyžadují dostatek vaší výdrže a odolnosti. Představte si skladbu, která má rychlost 300 úderů za minutu (BPM), 555 šipek a trvá přibližně minutu a půl. 5 šipek za sekundu si člověk možná ještě (stěží) představí, ale tahle skladba má ještě více šipekza sekundu. Věřte mi, že pokud se vám náhodou tuhle skladbu podaří prolézt budete se muset ještě minimálně 40 sekund vydýchávat (doba pro vybrání další skladby).
S Max300 jsem narazila na další věc, kterou budete muset mít na paměti. Rychlost skladeb se je různá. Max300 má rychlost 300BPM, tato rychlost je však extrémní. Normálně se rychlost pohybuje kolem 140BPM. Jsou zde skladby pomalejší (snad nejpomalejší má kolem 60) ale i rychlejší. Oblíbené speed mixy (oblibená skladba, ale zrychlená) mají 170BPM. Je zde pak série 'těžkých' skladeb hlavně na vaši odolnost, u kterých se rychlost pohybuje kolem 180-200BPM. Rychlost je celkem důležitá, protože jak vaše nohy tak vaše oči tuto rychlost musí pobrat. Čím je skladba rychlejší tím šipky na obrazovce lítají rychleji a tím rychleji je musíte povrzovat.
Od šestého japonského mixu se Konami rozhodla u každé skladby ukázat graf obtížnosti (věřte je to velmi dobrá věc). Dříve byla obtížnost udávána jen v tlapkách (od jedné tlapky do desíti). Každá obtížnost (Beginner, Light, Standard, Heavy, Challenge) má skladby o svých tlapkách. Nový graf však neukazuje jen jak je skladba těžká, ale ukazuje v čem skladba bude těžká. Existuje pět různých kritérií. Voltage, Stream, Chaos, Air a Freeze. Voltage udává počet šipek za skladbu. V případě našeho Max300 se voltage ani nevejde na graf, protože maximální voltage (rovna jedné, neboli 100%) by byla v případě, kdyby skladba měla opravdu pět šipek za sekundu (450 šipek). Stream ukazuje pravidelnost tanečních kroků a obvykle velký stream usnadňuje skladbu. Za to chaos může z vaší oblíbené skladby udělat peklo. Jedná se o počet šipek mimo daný beat (všechny kratší noty než čtvrťové). Air je počet skoků - dvou šipek najednou. Nejvíce skladeb s airem se nachází na červené úrovni (standard). Freeze je jen čistě počet freezových šipek. Když jsem mluvila o hodnocení zmiňovala jsem se o konečném grafu vaší výkonnosti. Tento graf ukazuje, vaši výkonnost v procentech v těchto pěti kritériích.
Pokud tohle všechno se vám zdá jednoduché, můžete vyzkoušet také hru na dva pady (jeden hráč hraje na osm směrů) nebo si zkusit Nonstop mode (dříve CHallenge). Za jeden kredit můžete zvolit Nonstop mode. V každém nonstopu se nachází pět skladeb. Na každou z nich máte tři životy (v Japonských mixech), nebo na všechny skladby jednu energii (v Evropských mixech). Obojí dá celkem zabrat. Nonstop sice není zase tak nekonečný, trvá přibližně osm až deset minut, ale představte si pět skladeb typu Max300 za sebou bez přestávky (ok, nebudu vás strašit. Nic takového vás nečeká).
Kromě poměrně dobré kvality linoucí se z reprobeden se můžete těšit i na pěkné animace na pozadí a roztomilé announcery - lidi, co budou vaše dobré i špatné výsledky komentovat. Někdy vás hláška '100 combo' velmi potěší. Avšak, když po ní ihned zazní z reprobeden 'Oh no combo stops', tak to moc milé není. Ve starších japonských mixech vám po obrazovce pobíhají (tancují) tanečníci. Někdy to hře moc nepomůže (když má skladba 300BPM), ale když má skladba okolo 140BPM tak se na ně docela pěkně kouká.
Ptáte se proč jsem na začátku zmínila člověka hekticky mávajícíma rukama? Tušíte správně, Dance Dance Revolution není jedniná hra svého druhu. Je zde plno dalších - Dance ManiaX, TechnoMotion (hra na osm panelů pro jednoho hráče), Pump it Up (pět panelů). Jsou zde ale i jiné taneční hry, které se nemusí hrát jenom nohama. Jednou z nich je Para Para Paradise, která vznikla z japonského tance Para Para, který byl populární v sedmdesátých letech. Další hrou, kde uplatníte své ruce je korejská hra 3DDX Dance Station. Kde hrajete na čtyři šikmé směry pro nohy a čtyři normální směry na ruce. 3DDX je také jedinou hrou, kterou si v České Republice můžete zahrát. Automat se nachází v herně Virtual Game Hall v Praze v Carrefouru na Andělu.
Všechny tyto hry patří do větši skupiny her, které se říká hry hudební (hry od Konami mají název BEMANI Games.) Patří sem například GuitarFreaks (simulátor hry na kytaru), Drummania (na bubny), BeatMania (trocha toho DJování), KeybordMania (hra na klavír), Pop'n'Music (hra, která jistě zaměstná vaše ruce) a plno dalších.
